Bláznivá Viktorka

Začasté chodila babička s dětmi na delší procházky, třebas do myslivny, nebo do mlýna, nebo si zašli do lesa kde ptáčkové líbezně zpívali, kde byly pod stromy nastlané měkounké podušky a tolik vonných konvalinek rostlo, petrklíčků, podlések, kohoutků, celé kříčky lýkovce a ten pěkný zlatohlávek (lilium martagon). Ten jim přinášela bledá Viktorka, když viděla, že sbírají květiny a v kytice vážou. Viktorka bývala vždy bledá, oči jí svítily jako dva uhly, čené vlasy měla rozcuchány, nikdy neměla pěkné šaty a nikdy nepromluvila. U paty lesu byl veliký dub, tam stávala Viktorka celé hodiny, upřeně dívajíc se dolů k splavu. Za soumraku sešla až k samému splavu, sedla na omšený pařez, dívala se do vody a zpívala až dlouho do noci. ,,Ale babičko,\'\' ptaly se děti babičky, ,,pročpak nemá Viktorka nikdy pěkné šaty, ani v neděli? A pročpak nikdy nemluví?\'\'
,,Když je bláznivá!\'\'
,,A jak je to, babičko když je bláznivý?\'\' ptaly se děti.
,,Inu, když nemá člověk dobrý rozum.\'\'
,,A co to dělá, když nemá dobrý rozum?\'\'
,,Kupříkladu Viktorka na nikoho nemluví, chodí otrhaná, zůstává v lese v jeskyňce v léťě v zimě.\'\'
,,A v noci také?\'\' ptal se Vilím.
,,I ovšem, že také; vždyť jí slýcháváte, že do noci u splavu zpívá, pak jde do jeskyně spat,\'\'
,,A nebojí se světýlek ani vodníka?\'\' s velikým udivením ptaly se děti.
,,I vždyť není žádný hastrman,\'\' pravila Barunka; ,,tatínek to povídal.\'\'
V létě přicházívala Viktorka málokdy k stavení prosit, ale v zimě přicházela jako ta vrána, zaťukala na dvéře neb na okno a jen ruku natáhla, dostavši pak kus chleba neb cos jiného, mlčky odcházela. Děti vidouce na zmrzlém sněhukrvavou stopu její nohy, běžely za ní, volaly: ,,Viktorko, pojď k nám, maminka ti dá bačkory, můžeš u nás být!\'\' , ale Viktorka se ani neohlídla utíkajíc k lesu.
14.08.2007 22:14:56 | Autor: úryvek z knížky Babička | stálý odkaz